Heslo měsíce září 2017

Hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední.
Lukáš 13,30

Zářijové heslo je závěr rozhovoru Pána Ježíše s učedníky, které začíná následujícím textem: Ježíš procházel městy i vesnicemi, učil a přitom stále směřoval k Jeruzalému. Kdosi mu řekl: Pane, je opravdu málo těch, kteří budou spaseni? On jim odpověděl: Snažte se vejít úzkými dveřmi, neboť mnozí, pravím vám, se budou snažit vejít, ale nebudou schopni. (L 13,22-24) Vyjádřili tím své znepokojení nad tehdejším stavem židovstva.

Pán Ježíš přišel na tento svět především kvůli vyvolenému lidu izraelskému, aby mu přinesl spásu, záchranu od věčné smrti. Ze všech evangelií víme, že byl těmi, duchovními autoritami tohoto národa odmítnut. Ti se odvolávali na svůj původ od Abrahama, na zákon Mojžíšův a jeho dodržování. Ale Pán Ježíš jim říkal: Milosrdenství chci, a ne oběť. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky. (Mt 9,13) Připomněl jim, že mnozí odjinud – a myslel tím pohany, nežidy – přijdou a budou stolovat v Božím Království. Na místo židů, kteří si zakládali na tom, že byli „první“ mezi vyvolenými, kteří Ježíše nepřijali, přijdou „poslední“ pohané.

V Matoušově evangeliu je podobenství, parabola o najatých dělnících na vinici. Jedni pracovali od časného ráno, druzí později a poslední až k večeru. Při vyplácení mzdy všichni dostali stejně. Příběh vypráví o Božím milosrdenství a jak to má Pán Bůh těžké se zbožnými a spravedlivými. (Spisovatel Broučků Jan Karafiát si kdysi povzdechl: Pán Bůh má někdy divnou čeládku – služebníky. Vyjádřil tím lítost nad stavem Církve za svého života.) Těm nejoddanějším, kteří pracují od rána, vysvětluje, že to není na jejich úkor a nechce jim křivdit. Bůh sám rozhoduje, jak se zachová k těm, kteří mu patří.

První a poslední nejsou hodnoceni podle času, ve kterém na vinici pracovali. Ve skutečnosti nejde o to, kdo je první a kdo poslední, protože jsou všichni na tom stejně. Jde o rozhodnutí jít s Pánem Ježíšem a s ním tehdy, když nás zavolá.

Boží matematika je někdy jiná, než lidská. Má jiná měřítka. Žádný člověk nemá nárok na přední místo v Božím království. Přišel jsi k Pánu Ježíši první, už v mládí? Nebo poslední už na sklonku života? Na tom přece nezáleží. Odměnou je spasení a vykoupení, které nebeský Otec připravil všem, kteří mu svěřují své životy a pracují pro něj.

Nezáleží na tom, jestli jsi v čele sboru jako kazatel nebo starší sboru. Nezáleží na tom, jestli sedáváš někde vzadu a tiše se modlíš za požehnání pro všechny. Záleží jen a jen na pouhé Boží milosti, slitování a odpuštění, které přijímáme vírou v oběť Božího Syna. Jsi v čele? Buď horlivý! Jsi někde vzadu? Pracuj podle toho, jakou míru víry jsi obdržel. Skutečně nezáleží na tom, jestli jsi první nebo poslední. Každý bude odměněn. Touto odměnou je život věčný a to už něco znamená!

jv

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This blog is kept spam free by WP-SpamFree.